Právní věty

Text dokumentu

V Brně dne 4. dubna 2013 Sp. zn.: 2416/2012/VOP/MLU Závěrečné stanovisko ve věci šetření z vlastní iniciativy zaměřeného na postup Magistrátu hlavního města Prahy jako registrujícího orgánu ve smyslu ustanovení § 78 a násl. zákona o sociálních službách[1] A - Rekapitulace zprávy o šetření Šetření z vlastní iniciativy[2] jsem zahájil na základě svých poznatků o existenci zařízení bez registrace k poskytování sociálních služeb, jež v rámci místní příslušnosti Magistrátu hlavního města Prahy (dále také jen "Magistrát"), jako registrujícího orgánu ve smyslu ustanovení § 78 a násl. zákona o sociálních službách, vyvíjejí činnost spočívající v poskytování komplexních služeb seniorům, zahrnujících takové prvky, že ve svém souhrnu představují službu, kterou zákon o sociálních službách označuje jako domov pro seniory nebo domov se zvláštním režimem. Poskytování služeb, jež svým obsahem odpovídají pobytovým sociálním službám, bez oprávnění k poskytování sociálních služeb považuji za nebezpečný jev, a to s ohledem na cílovou skupinu těchto služeb, do níž spadají osoby křehké z důvodu své nemoci, věku či postižení. Při provádění systematických návštěv jsem učinil konkrétní zjištění dokazující, že riziko poskytování nekvalitní péče je příliš vysoké a zároveň zasahující nejen oblast lidské důstojnosti, ale i zdraví (poskytování quasi ošetřovatelské péče, respektive nezajištění ošetřovatelské péče). Ustanovení správního deliktu poskytování sociálních služeb bez náležitého oprávnění (ustanovení § 107 odst. 1 zákona o sociálních službách), k jehož stíhání jsou příslušné krajské úřady a Magistrát, vnímám jako logické a potřebné vyjádření principu ochrany osob, které pro svou nepříznivou sociální situaci (pojem zákona o sociálních službách) potřebují sociální službu, a tedy v mnoha případech nejsou ani s to zcela uplatnit svá práva a oprávněné zájmy a obstarat své potřeby. Můj postup vůči Magistrátu spočíval v tom, že jsem jej upozornil na činnost subjektů provozujících v průběhu času ubytovací zařízení pro seniory na adrese xxx. (Zařízení se navenek prezentovalo jako de facto pobytové zařízení sociálních služeb a podle mých poznatků poskytovalo i tomu odpovídající služby, včetně péče.) Položil jsem otázky týkající se případného registračního řízení či řízení o správním deliktu, přičemž poslední otázku jsem vztáhl i na neregistrované zařízení pro seniory Y. fungující na adrese yyy. Od Magistrátu jsem se dozvěděl následující skutečnosti: ̶ V období 2010 - 2011 proběhl neúspěšný pokus o registraci služby domov se zvláštním režimem na adrese xxx. Když bylo řízení Magistrátem dne 21. 2. 2012 zastaveno proto, že žadatel neodstranil podstatné vady své žádosti, které bránily v pokračování řízení, byla účastníkem řízení S., s. r. o. ̶ Pobytová sociální služba je na této adrese na základě registrace poskytována od 17. 9. 2012 (žádost o registraci byla podána společností S. H., s. r. o., dne 8. 6. 2012). Do té doby bylo zařízení všemi subjekty, které se zde vystřídaly, provozováno bez oprávnění k poskytování sociálních služeb. Společnost S., s. r. o., jež zařízení provozovala do 31. 3. 2012, působila na základě několika živnostenských oprávnění. ̶ Magistrát (dle informace poskytnuté mi dopisem ze dne 14. 6. 2012) obdržel stížnosti a podněty týkající se zařízení na adrese xxx. Nikdy (do června 2012, kdy jsem dopisem obdržel tuto informaci) tam nebylo provedeno místní šetření. Některé podněty a stížnosti Magistrát předal Krajskému úřadu Středočeského kraje, neboť konstatoval svou nepříslušnost. Nebyly podněty a stížnosti, které by Magistrát prošetřil. ̶ Magistrát nevedl nikdy správní řízení o uložení správního deliktu se společností S., s. r. o. ̶ Dopisem z června 2012 mi bylo sděleno, že Magistrát "nemohl z žádného právního titulu provést šetření na místě", a to s odkazem na to, že místo podnikání se nachází ve Středočeském kraji. ̶ Dopisem pana vedoucího Ježka z ledna 2012 mi bylo sděleno, že podnikání (společností V., s. r. o.) v Y. bylo Magistrátu známo. "S představiteli společností jsme vstoupili v jednání a naší snahou bylo dohodnout se na zaregistrování sociálních služeb. K podání žádostí o registraci sice došlo, ovšem podmínky pro získání registrace společnosti nesplnily. V průběhu řízení jsme zjistili, že společnosti podnikají na základě živnostenských oprávnění." ̶ Magistrát konstatoval, že "nebylo možné prokázat" spáchání správního deliktu v souvislosti s provozováním zařízení v Y., a to rovněž s odkazem na to, že "z žádného právního titulu nemohl provést šetření na místě". Ve věci rovněž proběhlo místní šetření na Magistrátu. K doplnění informací dodávám, že obě zařízení uvedená jako zařízení pro seniory byla v době šetření prezentována svými webovými stránkami jako pobytová zařízení, která poskytují celodenní kompletní péči osobám s demencí a dalšími vážnými onemocněními. Uzavírám, že pokud jde o zařízení na adrese xxx, Magistrát po dobu několika let toleroval poskytování služeb, které měly charakter sociálních služeb, bez náležitého oprávnění. Nejprve společností V., s. r. o., následně S., s. r. o. a konečně S. H., s. r. o. Minimálně do června 2012 rovněž toleroval činnost zařízení na adrese yyy. Právně odůvodňoval Magistrát svou nečinnost mj. tím, že subjekty S., s. r. o., a V., s. r. o., provozovaly zařízení na základě několika živnostenských oprávnění, a to tedy legálně. S tímto argumentem jsem se neztotožnil a provedl jsem právní výklad speciality právní úpravy poskytování sociálních služeb ve vztahu k aktivitám, jež je podle zákona o živnostenském podnikání[3] možné provádět na základě živnostenského oprávnění. Šetření postupu Magistrátu jsem ukončil ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv[4] s tím, že jsem shledal v postupu Magistrátu, jako věcně a místně příslušného správního úřadu, pochybení spočívající v nezahájení řízení o spáchání správního deliktu podle ustanovení § 107 odst. 1 zákona o sociálních službách, ačkoli byla Magistrátu alespoň rámcově známa povaha poskytovaných služeb. Vzhledem k tomu, že mi byla z vlastní činnosti známa informace o aktivitě paní M., bývalé ředitelky zařízení X., v novém, zjevně podobném projektu poskytování pobytových služeb pro seniory Z., upozornil jsem Magistrát na tuto typově stejnou věc - tedy podezření na poskytování sociálních služeb bez oprávnění. B - Vyjádření ředitele Magistrátu hlavního města Prahy Se zprávou o šetření podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv jsem seznámil Ing. Martina Trnku, ředitele Magistrátu hlavního města Prahy, který se k jejímu obsahu a shledaným pochybením vyjádřil dopisem, který jsem obdržel dne 12. listopadu 2012. Ředitel se s mou právní argumentací neztotožnil, mj. se odkázal na stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 20. 4. 2007, sp. zn. 6629/07. Rozvíjí svou argumentaci do závěru, že jak jsou režimy pro činnost dané jednak zákonem o sociálních službách a jednak zákonem živnostenském podnikání diametrálně odlišné, tak naprosto záleží na subjektu, který si zvolí a podle kterého bude případně i posuzován a kontrolován. Zda bude muset naplňovat materiální, personální a kvalitativní standardy a přijmout cenovou regulaci, či zda nebude podléhat regulaci a kontrole téměř žádné. Ačkoli nezpochybňuji názor pana ředitele Trnky, že "samotná kumulace živnostenských oprávnění ještě nemusí automaticky znamenat poskytování sociálních služeb", v případech, kterými jsem se zabýval ve svém šetření, byla podle mého názoru dostatečně jasně zjištěna povaha poskytovaných služeb jako taková, která kopíruje službu domov se zvláštním režimem. Provozovatelé zařízení nezůstali nikde na půli cesty, nýbrž dosáhli toho, co upravuje zákon o sociálních službách v ustanovení § 50 jako typ pobytové sociální služby. Magistrátu chyběla, podle vyjádření pana ředitele Trnky, výslovná deklarace poskytovatele, že poskytuje sociální služby, "např. na webových stránkách, ve znění smluv apod." V tom případě by dovodil, že klienti jsou klamáni a byl by na místě postih za spáchání správního deliktu. Toto je poněkud absurdní ukazatel, když v internetové prezentaci obou zařízení chyběla právě jen ta výslovná deklarace o poskytování "sociální služby"; jinak byla prezentace quasi domova se zvláštním režimem zcela přesvědčivá. Problémem procesní povahy jsou panem ředitelem Trnkou tvrzené "významné obtíže při kontrole, resp. obstarávání důkazů v soukromých zařízeních, která poskytování sociálních služeb popírají a pracovníky registrujícího orgánu (zcela pochopitelně) odmítají do zařízení vpouštět". Pracovníci Kanceláře veřejného ochránce sice byli do zařízení vpuštěni, ale tuto obavu chápu. Na druhou stranu, trestající orgán je právě proto v rámci řízení vybaven také dalšími nástroji, jak o nich pojednávám níže v části D. Dále pan ředitel Trnka zmínil jako důvod nestíhání správního deliktu snahu Magistrátu vést provozovatele zařízení především k nápravě závadného stavu, tedy k registraci sociální služby. K tomuto argumentu oponuji, že z nahlédnutých dokumentů týkajících se registračního řízení je zřejmé, že Magistrát bez zbytečného prodlení vyzývá subjekty k doplnění chybějících náležitostí žádostí o registraci. Délka trvání marných snah o registraci (v letech 2010 až 2011, resp. 2012) tedy byla dána toliko obstrukcemi na straně žadatelů, a po čase podle mého názoru měly být jako takové vyhodnoceny. A ještě jinak, zákon o sociálních službách nepředpokládá, že by oprávnění k poskytování sociálních služeb měl subjekt získat dodatečně. Tím rychlejší a přesvědčivější měl být tedy postup žadatelů, pokud mu Magistrát "velkoryse" umožňoval situaci napravit, a stejně tak i nástup sankčního postihu v případě obstrukcí. Jestliže pan ředitel Trnka uvádí, že v únoru 2012 "se již jednalo o převzetí zařízení jiným provozovatelem" (S. H., s. r. o.), jedná se o spornou okolnost. Z učiněných šetření je mi známo, že převzetí zařízení k 1. 4. 2012 proběhlo nestandardně a především náhle (dosavadní ředitelka M. se proti němu ohrazovala jako proti přepadení). A dále je mi známo, že v průběhu dubna neměla S. H., s. r. o., zdaleka připraveny podklady pro žádost o registraci (ty Magistrátu doplnila až za několik měsíců). Tedy se v případě převzetí zařízení dalším neregistrovaným subjektem jistě nejednalo o krok aprobovaný Magistrátem. Pan ředitel Trnka se ve svém vyjádření odkazuje na doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí. Na základě jednání s Mgr. Petrem Hanušem, ředitelem odboru sociálních služeb a sociální práce ministerstva, v lednu 2013, mohu konstatovat, že ministerstvo nezastává názor, že by nebylo možné zahájit řízení o správním deliktu poskytování sociálních služeb bez oprávnění a v jeho rámci provést místní šetření, jež by povahu věci osvětlilo. Z vyjádření pana ředitele Trnky jsem se dozvěděl, že Magistrát v srpnu 2012 zahájil se společností V., s. r. o., řízení o spáchání správního deliktu podle ustanovení § 107 odst. 1 zákona o sociálních službách, a to s ohledem na činnost zařízení v Y. Má zpráva ze systematické návštěvy uvedeného zařízení, kterou jsem zveřejnil, má, dle vyjádření ředitele, Magistrátu pomoci zjistit skutkový stav, když přímo pracovníci Magistrátu nebyli do zařízení vpuštěni. Za standardních okolností bych tento postup velmi vítal - tedy součinnost jednotlivých státních orgánů. Ovšem ve zprávě o šetření ze dne 9. října 2012 jsem Magistrát upozornil, že jsem se v dané věci obrátil na orgány činné v trestním řízení podnětem k prošetření podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného podnikání. Vzhledem k tomu, že s ohledem na zásadu ne bis in idem by nekoordinovaný postup trestajících orgánů mohl trestní postih zmařit, vyzval jsem Magistrát k vyčkání na případné postoupení věci orgány činnými v trestním řízení. Znepokojuje mě, že ke koordinaci zřejmě nedošlo, když mě pan ředitel Trnka v listopadu 2012 informuje o zamýšlených krocích Magistrátu. Jsem v kontaktu s příslušným státním zastupitelstvím a čekám na vyrozumění o jeho postupu. Z vyjádření pana ředitele Trnky k mému upozornění na provozování zařízení pro seniory Z. je zřejmé, že Magistrát zde vnímá personální propojení se subjekty S., s. r. o., a V., s. r. o., a že se "lze právem domnívat, že skutečný stav bude obdobný jako v zařízení v zařízení Y., adresou yyy". Opakuje se nesprávný argument, že Magistrát není oprávněn zařízení kontrolovat. Trvám na svém, že Magistrát nepotřebuje žádné další informace (jak si je žádá od krajské pobočky úřadu práce[5]), aby nabyl potřebné podezření na spáchání správního deliktu podle ustanovení § 107 odst. 1 zákona o sociálních službách a zahájil řízení, v němž by podezření buď potvrdil, nebo vyvrátil. Uzavírám, že nedošlo k akceptaci vytknutého pochybení. C - Stanovisko k poskytování sociální péče na základě živnostenského oprávnění Po posouzení zjištěných skutečností, stávající právní úpravy a stanovisek ministerstev jsem se rozhodl vydat k danému právnímu problému stanovisko následujícího znění: Popis problému Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, (také jen "zákon o sociálních službách") definuje druhy, formy a typy sociálních služeb. Definuje je tak, že vypočítává, které činnosti poskytovatele jsou (musí být) v té které službě přítomny. Poskytování ubytování, stravy a péče určitého obsahu charakterizuje službu (zaměřujeme-li se na seniory) "domov pro seniory", a je-li přítomen rovněž určitý režim, jedná se o službu "domov se zvláštním režimem". Zákon dále stanovením nároků na personální zajištění, kvalitu a povahu služeb tuto oblast činnosti reguluje. Mimo jiné stanoví i požadavek zajištění ošetřovatelské péče a stanoví i základní zásady, zejména zachování lidské důstojnosti osob. Rovněž tak stanoví stropy pro účtované úhrady. Pod hrozbou pokuty mohou být sociální služby poskytovány pouze na základě oprávnění, jež vzniká podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o sociálních službách rozhodnutím o registraci. Jisté zdvojení lze nalézt v tzv. živnostenském právu, konkrétně v nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "nařízení vlády"). Konkrétně se jedná o vymezení činnosti "poskytování služeb pro rodinu a domácnost" jako živnosti volné, kde existuje mírný překryv s činnostmi tvořícími péči v sociálních službách. Zatímco pro živnost volnou nejsou stanoveny žádné požadavky co do odbornosti, jsou sociální služby výslovně z režimu zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, vyloučeny. Sociální služby tedy nemohou být poskytovány po živnostensku. Přes výše uvedené někteří podnikatelé na základě živnostenského oprávnění k provozování hostinské činnosti a živnosti volné (obor činnosti ubytovací služby a poskytování služeb pro rodinu a domácnost) provozují pobytové zařízení s komplexní péčí. Zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv navštívili zařízení, kde péče spočívala v úkonech hygieny, krmení, obstarávání osobních záležitostí, eventuelně obstarání léků a úkonů ošetřovatelské péče (fixace, ošetřování ran apod.) pro osoby v pokročilém stadiu demence. Pro laika bylo zařízení nerozeznatelné od zařízení sociálních služeb, přičemž v daném případě se za ně poskytovatel i vydával. Poskytovatel se vyhnul nárokům a hrozbě kontroly podle zákona o sociálních službách. Sociální služba nebo služba poskytovaná na základě živnostenského oprávnění? Bylo předestřeno, že rozlišení, zda určitá činnost představuje sociální službu nebo realizaci živnostenského oprávnění, má zásadní význam z hlediska záruk ochrany práv osob, kterým jsou služby určeny. Nesouhlasím s právním názorem, že je zcela na poskytovateli služeb, jaký režim si pro svou činnost zvolí: Pokud si zvolí režim "komerční služby" ve smyslu živnostenského zákona, nemůže žádat o státní dotace směřované do oblasti sociálních služeb a klient nemůže použít k zaplacení příspěvek na péči. Výhodou ovšem je absence prakticky jakékoli regulace jeho činnosti a to, že může žádat úhrady, které trh snese; je zcela na něm, jak si situaci vyhodnotí. Stejně tak nesdílím názor, že by pro rozlišení byl určující účel poskytování služby či prvky, které ve skutečnosti tvoří obsah zákonem definované kvality sociální služby. To by umožňovalo tomu, kdo porušuje zákon o sociálních službách, vyhnout se odpovědnosti tím, že se sám prohlásí za subjekt náročnému předpisu nepodléhající, a z právní regulace určitých činností by se stal jakýsi dobrovolný nadstandard. Pro stanovení hranice mezi oběma režimy je podle mého názoru určující, jak jsou jednotlivé typy sociálních služeb vymezeny v zákoně o sociálních službách jako speciálním předpisu. Některé činnosti lze sice nalézt i u určitých oborů živnosti volné, ovšem co je zákonem o sociálních službách definováno například jako domov pro seniory, je dostatečně zřejmé a je to exkluzivní. Není proto možné to v jiném režimu dotvarovat, například kumulací živnostenských oprávnění. Z toho vyvozuji, že činnost provozovatelů hotelových zařízení, která nabízejí seniorům rovněž stravu a komplexní péči (ve smyslu péče stanovené zákonem pro domov pro seniory) je nelegální, a to rovněž v konotaci trestněprávní. Obdobně je třeba postupovat i v případě jiných sociálních služeb. Je úkolem orgánů příslušných k řízení o správním deliktu poskytování sociálních služeb bez oprávnění, aby takové případy odhalovaly a postihovaly, a to především v zájmu ochrany zranitelných a nesoběstačných osob, které jsou typickými příjemci sociálních služeb. Pokud dojde k naplnění znaků trestného činu neoprávněné podnikání,[6] je na místě, aby zasáhly orgány činné v trestním řízení. Doporučení ochránce K uvedené problematice bylo dne 20. 4. 2007, pod č. j. 6629/07, vydáno Ministerstvem průmyslu a obchodu (po konzultaci s Ministerstvem práce a sociálních věcí) "Stanovisko k rozsahu živnostenského oprávnění k provozování volné živnosti poskytování služeb pro rodinu a domácnost, a to v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách" (dále jen "Stanovisko"). Ve Stanovisku se uvádí, že "...není v rozporu se zákonem o sociálních službách provozování činností spočívajících v poskytování jakékoliv podpory a pomoci osobám závislým na péči jiné osoby v režimu živnostenského zákona..." a že "...je na svobodné vůli každého občana, zda si zajistí péči prostřednictvím sociální služby, či bude tuto péči, v mnoha případech nadstandardní, vyžadovat od osoby podnikající v režimu živnostenského zákona", byť by se de facto jednalo o stejné činnosti. Je samozřejmé, že je na svobodné vůli každého občana, jaké uvedené služby vyhledá (pokud tedy vůbec pro jeho nepříznivou situaci jsou zřízeny). Nicméně uvedené Stanovisko považuji za příliš obecné, a s ohledem na současnou situaci za překonané. Poskytování sociálních služeb komerčním způsobem se navíc velmi rychle rozmáhá a i dle poznatků Ministerstva práce a sociálních věcí existuje v některých zařízeních tohoto typu reálné riziko ohrožení důstojnosti a zdraví jejich klientů. Nelze pominout, že obsah živnosti volné, (obor činnosti "poskytování služeb pro rodinu a domácnost") je vymezen v nařízení vlády, tedy v podzákonném právním předpisu. Oproti tomu úpravu poskytování sociálních služeb obsahuje zákon o sociálních službách, předpis vyšší právní síly. Navíc se jedná o speciální úpravu. Z výše uvedených důvodů budu požadovat, aby: - došlo k úpravě a zpřesnění Stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu, minimálně v tom smyslu, že není zcela na vůli provozovatele, jaký režim si pro svou ekonomickou činnost zvolí; - došlo ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí k přesnému rozhraničení činností spadajících do režimu zákona o sociálních službách, eventuelně do režimu živnostenského zákona (po konzultaci s Ministerstvem průmyslu a obchodu), a to cestou novely nařízení vlády č. 278/2000 Sb. (minimálně zavedením negativního výčtu těch úkonů "péče o osoby vyžadující zvýšenou péči", které živnostník již konat nemůže). D - Závěrečné stanovisko ve věci šetření z vlastní iniciativy Ustanovení § 78 zákona o sociálních službách stanoví, že sociální služby lze poskytovat pouze na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb, není-li v ustanoveních § 83 a 84 stanoveno jinak; toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci. Jednotlivé typy sociálních služeb jsou v zákoně o sociálních službách definovány, včetně vymezení základních činností. Podle ustanovení § 107 odst. 1 cit. zákona se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že poskytuje sociální služby bez oprávnění k jejich poskytování. Správní orgán má zahájit správní řízení o podezření ze spáchání správního deliktu poskytování sociální služby bez oprávnění ve vztahu k subjektům, o kterých jsou mu známy okolnosti takové podezření zakládající. Tedy zahájit řízení z moci úřední podle ustanovení § 46 odst. 1 správního řádu.[7] V průběhu řízení správní orgán provádí běžné úkony správního řízení, přičemž je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu). Tedy například provádí důkazy (listinou, ohledáním), vydává předběžné opatření, ukládá povinnosti formou příkazu nebo pořádkové pokuty. Ještě před zahájením řízení je možné využít institutu zajištění důkazu. Pokud v průběhu řízení zjistí, že ke spáchání správního deliktu nedošlo, řízení zastaví. Pokud orgán na základě svých poznatků dospěje k názoru, že i přes uplatnění principu subsidiarity trestní represe již není na místě vyřídit věc ve správním řízení, neboť se jedná o podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného podnikání podle ustanovení § 251 trestního zákoníku, je namístě o věci vyrozumět příslušný policejní orgán. Magistrátu bylo v případě zařízení X. známo z vlastní činnosti, jaké povahy jsou služby poskytované v zařízení X., a přesto správní řízení o správním deliktu nezahájil. Neuvedl jiný relevantní vysvětlující argument, krom dobré vůle spočívající v opakovaném pobízení subjektu k podání náležitostí k žádosti o registraci sociální služby a trvající neadekvátně dlouho, do února 2012. Následně žádná relevantní skutečnost nečinnost Magistrátu nevysvětluje. Žádný relevantní argument neobhajuje nečinnost směrem k provozovateli zařízení Z. E - Opatření k nápravě Podle ustanovení § 18 odst. 2 a ustanovení § 19 zákona o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, navrhuji opatření k nápravě, která spíše směřují do budoucnosti: a) v případě správního řízení o spáchání správního deliktu poskytováním sociálních služeb bez oprávnění na adrese yyy, vyčkat případného postoupení věci orgánem činným v trestním řízení; b) vzhledem ke všem provozovatelům, o nichž má nebo získá Magistrát podezření, že poskytují v rámci jeho místní příslušnosti sociální služby bez oprávnění, zahájit řízení o spáchání správního deliktu a podnikat efektivně úkony řízení vedoucí k potvrzení či vyvrácení daného podezření; c) zahájit řízení vůči společnosti S., s. r. o., vzhledem k její činnosti na adrese zzz. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv [1] Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. [2] Na základě ustanovení § 9 písm. d) ve spojení s ustanovením § 14 a násl. zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [3] Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. [4] Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [5] "Zda není společnost S., s. r. o., u některých osob uvedena jako poskytovatel péče", "zda některé z těchto osob nemají jako trvalé bydliště uvedeno zařízení Z. adresou zzz". [6] Ustanovení § 251 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. K jeho výkladu: Neoprávněným podnikáním však není jen provozování živnosti bez živnostenského oprávnění nebo jiného speciálního povolení (licence), ale také překročení rozsahu živnostenského povolení nebo licence (srov. Šámal, P., Trestní zákoník, komentář, C. H. Beck, 2012, s. 2561). [7] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. "Z moci úřední neboli ex offo se zahajují taková řízení, na kterých existuje určitý veřejný zájem a jejichž zahájení není pouze v zájmu konkrétní osoby. (...) Z moci úřední jsou nejčastěji zahajována řízení sankčního charakteru, tedy pro podezření ze spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu či o určitých nápravných opatřeních." Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2011, s. 716